Close

17.5.2018

Plážoví volejbalisté Perušič, Schweiner stoupají v žebříčku. A vyhlíží Ostravu.

Zažívají sezonu snů. Nemusí řešit starosti, jestli projdou kvalifikací, nebo jestli se na turnaj vůbec dostanou. Dvaadvacátým beachvolejbalovým párem na světě jsou v tento okamžik Ondřej Perušič a David Schweiner, kteří získali stříbro nedávném turnaji na FIVB 3* v tureckém Mersinu. Společně jsme se pobavili nejen o jejich úspěšném začátku sezony, ale i o kouzlu jejich cestování nebo o vyhlídkách směrem k turnaji Světové sérii FIVB v plážovém volejbale v Ostravě.

 

Jste zpátky doma po zisku stříbrné medaile z 3*hvězdičkového turnaje Světové série plážového volejbalu FIVB v tureckém Mersinu. Jaké jsou dojmy z tohoto úspěchu?

Perušič: Je to samozřejmě super pocit. Asi až časem nám dojde, jak veliký úspěch se povedl, teď je to takové prvotní nadšení. Musíme to pořádně oslavit, ale asi až po turnaji v Brazílii příští týden, protože pak bude delší období volna. Byť třeba byly největší hvězdy na jiném turnaji v Kalifornii, tak tady byl turnaj hrozně vyrovnaný a mohli jsme skončit stejně tak na 25. místě, jak na tom druhém. Takže si hrozně vážíme toho, že se všechno sešlo a povedlo se nám odehrát turnaj takhle dobře.

V průběhu turnaje jste říkali, že nevíte, jak popsat pocity z druhého místa. Změnilo se na tom něco s odstupem času?

Schweiner: Přímo po zápase byly naše pocity spíš negativní, nebo minimálně dost smíšené. Věděli jsme, že finálový soupeř byl hratelný, skóre tomu napovídalo. Dva sety byly vždy jednostranné, tie-brek vyrovnaný a rozhodovaly maličkosti. Bohužel, pár našich drobností rozhodlo, že Rusové vyhráli. Ale takhle zpětně, druhé místo bychom před turnajem rozhodně brali.

Ondřeji, po vyhraném čtvrtfinále jste prozradil, že už čtvrté místo by byl úspěch, ale předpokládám, že ambice jdou s každým vyhraným zápasem nahoru. Sezonu máte opravdu povedenou. Jak k tomu došlo?

Perušič: Bude to začínat kvalitní přípravou, i první turnaje, co byly v lednu, se nám povedly. Řekl bych, že za tím bude určitě práce, kterou jsme odvedli jak s trenérem Andreou Tomatisem, tak s Valeriem Vaccarem, naším kondičním trenérem. Druhá věc bude, že na většině turnajů, hlavně na těch větších, patříme k outsiderům. Můžeme hrát bez tlaku, spíš si to užíváme. Například v Xiamenu, když jsme postoupili z kvalifikace, jsme věděli, že prvotní cíl jsme splnili, že potkáme spoustu kvalitních týmů a nemáme co ztratit. Pak se samozřejmě hraje daleko lépe a povedlo se nám díky tomu překvapit několik favoritů. Jsme neokoukaná dvojice, asi i neznámá, takže tolik týmů na nás není třeba do detailu připravených. Naopak nás Andrea většinou připraví dobře takticky na všechny. Ukáže se v průběhu sezony, jestli jsme schopní udržet takové výsledky delší dobu, nebo jestli to byly jen jeden dva povedené měsíce a my zase zaplujeme zpátky tam, kde jsme se pohybovali třeba vloni.

Jakým způsobem se tudíž posouvají vaše turnajové cíle?

Perušič: Naše ambice jsou určitě většíy, když budeme začínat v hlavních soutěžích i na velkých turnajích. Rádi bychom postoupili ze skupiny a jakýkoliv další vyhraný zápas by byl super úspěch. Na druhou stranu, musíme trochu brzdit vlastní nadšení. Stačí jeden dva povedené turnaje, jako v našem případě, a člověk se posune z poloviny kvalifikace do hlavní soutěže. Až dlouhodobé výsledky ukáží, jestli máme na to hrát pravidelně hlavní soutěže a postupně si ambice zvyšovat, nebo jestli se po pár turnajích nepropadneme zpátky na špici kvalifikace, kde budeme muset zase potvrzovat, že na hlavní soutěž máme. Takže ambice na turnajích, kde začínáme v hlavní soutěži, jsou postoupit ze skupiny, ale pořád nejsme pod tlakem, pořád jsme oproti jiným týmům v hlavní soutěži v roli outsiderů. Oni jsou favoriti, my si zahrajeme proti dobrým týmům, můžeme je zkusit překvapit a užít si zápas. To je samozřejmě lepší pozice, daleko těžší je pak výsledky obhajovat a zvlášť pak proti týmům, jako jsme my, které nemají co ztratit. Tohle asi odlišuje týmy z úplné špičky, oni dokáží vysoké výkony předvádět pořád a potvrzují, že tam patří, zatímco další páry dokáží občas někoho překvapit, ale pak prohrají s daleko horším týmem.

Máte naplánovány tři turnaje v řadě – v Číně jste byli pátí, v Turecku druzí, a za pár dní letíte do Brazílie. Jak náročné je cestování napříč celou zeměkoulí v tak krátkém období?

Schweiner: Řekl bych, že i za normálních okolností je to velice náročné, a pokud čte někdo naše příspěvky na facebooku o našem stylu cestování a organizování, tak ví, že si to ještě komplikujeme i my sami.

Perušič: V našem podání je cestování ještě delší, než by muselo být, dražší a zároveň zajímavější.

Schweiner: Dost lidí, kteří do beachvolejbalu nevidí, si myslí, že je to hraní, plácání na pláži, ale cestování je nejnáročnější součást beachvolejbalu, mimo trénování. Přeci jen, letadla jsou dělaná pro průměrnou výšku, takže máme oba dva co dělat, abychom se vešli.

Perušič: Já teda spíš na šířku a David na výšku.

Schweiner: Například z Číny do Turecka jsme strávili 33 hodin cestováním. Psychicky už jsme asi nevypadali moc dobře, trochu rezignovaní, ale stříbrná medaile to zachránila.

Nakonec to nebylo na výsledcích vidět.

Perušič: Samozřejmě, pokud se takto cestuje na turnaj, kde skončíme ve finále a hrajeme dobře, tak se to snáší trochu jinak, než třeba náš loňský výlet do Brazílie. Přiletěli jsme, po turnaji tady v České republice unavení, navíc depresivní s vědomím, že tam letíme jako první na reserve listu. Pak jsme se nedostali do turnaje, zahráli jsme si turnaj looserů s týmy, co se taky nedostaly do turnaje, sbalili jsme se a zase letěli 20 hodin zpátky domů. Takže jsme rádi, že jsme si to cestování trochu zpříjemnili. Zejména pak v té Číně, kde krom toho, že je to teda nádherná země a člověk si užije i to cestování v zemi…

Posuňme se do budoucnosti směrem k olympijským hrám v Tokiu 2020. Figurujete na 22. žebříčku. Není škoda, že se poslední výsledky nezapočítávají do olympijského kalendáře?

Schweiner: Škoda to trochu je, ale na druhou stranu, na olympiádu patří jenom nejlepší týmy a ty si musí zasloužit, aby tam byli. Ne aby se tam dostali díky pár výsledkům běhemjeden a půl roku. Takže my si teď chceme udržet naši výkonnost a formu co nejdelší dobu a vydržet ve zdraví.

Perušič: V tomhle je asi olympijská kvalifikace spravedlivá, že z žebříčku jde sice poměrně málo dvojic, ale na druhou stranu, kvalifikace začíná letos v září, myslím, a trvá rok a půl, až někam do května olympijského roku. Takže předvádět dobré výkony a dokázat, že na to člověk má, na to je poměrně dost času. Nebude to tak, že někdo zahraje životní tři měsíce a díky tomu se dostane na olympiádu. Spíš budou rozhodovat dlouhodobé výsledky, to nje spravedlivé. Nechci se dotknout dámské kategorie, jako už se několika činovníkům povedlo, ale myslím si, že hlavně v té mužské kategorii je širší skupina týmů, které se mají na olympiádu šanci dostat. Takže je na místě, aby kvalifikace byla takhle dlouhá. Ukáže, kdo na to opravdu má.

Už za několik týdnů se světová série FIVB vrací do České republiky – turnaj FIVB 4* se uskuteční v Ostravě od 20. do 24. června. Jaké výhody pro vás přináší turnaj na domácí scéně?

Perušič: Je super, že se takový turnaj zorganizuje. Je to veliká pomoc jak pro nás, tak pro všechny české týmy. Máme možnost se předvést na domácí scéně před českými diváky, ale pak také získat body do žebříčku. Zvlášť teď, když v září začne olympijská kvalifikace, je dobré být co nejvýše v žebříčku a mít co nejlepší výchozí postavení. Pevně věřím, že lidi přijdou podívat se.

Turnaj se bude konat v industriální zóně Dolních Vítkovic, prostředí velice netradičním pro plážový volejbal.

Schweiner: Jelikož se jedná o premiéru, může přilákat lidi. Turnaj v industriální zóně může být zajímavý. Jsme zvědaví, jak to bude vypadat, ale bude to naše první světovka na domácí půdě, takže se moc těšíme.

Perušič: Myslím, že lidi se tam podaří nalákat, v Ostravě bylo už několik sportovních akcí, i když ne v našem sportu. Očekáváme kvalitní turnaj, měla by přijet téměř celá světová špička, takže bude na co koukat. Těšíme se na domácí atmosféru, doufáme, že postoupíme ze skupiny, abychom si zahráli co nejvíce zápasů před českým publikem. Hlavně se ale chceme prezentovat dobrým výkonem.

17.5.2018